Miniblog‎ > ‎

Když přijdu z práce ...

přidáno: 18. 9. 2016 0:52, autor: Bereme hrani vazne   [ Aktualizováno 8. 3. 2017 10:21 uživatelem Mirka Misakova ]
Za pár dní to bude rok co jsem zpět v práci. Neuvěřitelné. Synek to zvládá pěkně (je s otcem), ale matka je matka :-)
Když mám dobrý den, tak když přijdu z práce, nejdřiv jsem třeba hodinu se synem. OPRAVDU s ním jsem. Piju čaj. Opravdu hned slyším vše co říká, sedím u něj jak si hraje a nemám telefon (pro mne fakt těžké :-)) Opravdu mě zajímá co dělá a vycházím mu vstříc a užívám si jak je fajn.



Když nemám až tak dobrý den, sama jsem unavená, nezpracované pocity a bezmoci atd., mysl mi pořád odbíhá k tomu, co bylo (práce...) nebo by mohlo být (kompenzovat svoje bezmoci tím, že bych byla v něčem mocná, šla něco vykonat podle sebe), nejsem OPRAVDU s ním, i když tam sedím u toho Dupla a piju ten stejný čaj.

Dlouhodobě opravdu pozoruju rozdíl v tom, jak se vyvíjí nálada odpoledne a večera ve dnech, kdy mám kapacitu sílu a důslednost své dítě napojit svou upřímnou pozorností, a kdy ne. Má to smysl!

Je tu ještě někdo další, kdo Solter uvěřil, a vyhrazený "special present time" s dětma praktikuje? Je to nejlehčí a zároveň nejtěžší "hra". Podrobně probíráme v tom videu ze semináře (viz připnutý příspěvek).

Tip pro dny, kdy je moc bezmoci a u Dupla se sedí špatně, protože to není dost cool, dost produktivní, dost mocné. Vezmi si foťák a blok a dej si za úkol pochopit trochu o tom, jak a co se tvoje úžasné dítě dneska samo od sebe učí. Co zkoumá? O čem mluví? Nad čím dumá? Co ho aktuálně fascinuje? Vyfoť si to, napiš si to. Založ si na to rodinný deníček. Trochu tě to zaměstná a zmotivuje ho vidět slyšet chápat, být s ním.

To, co děláš - věnuješ mu pozornost a přijetí - je jeden z tvých největších darů vůbec. Trénuj to. :-)


Comments