Tentokrát chci napsat o tom, co se mi osvědčilo ohledně rozšiřování sortimentu jídla. Není to klasická "léčivá hra dle Alethy Solter", ale zase je to na principu - pochopit děcko - jít vstříc = více míru, méně stresu. Tak kdo řeší totéž (vybíravé dítě v jídle), můžete zkusit.

Oč jde: moje dítě má jasné představy jak má které jídlo "vypadat". Těstovina nesmí být poskvrněná omáčkou. Vejce je bílé a ta divná žlutá část vevnitř se nejí. A podobně. Rozumím tomu, kde se to v něm bere: některým dětem totiž kolem dvou let, jak se více osamostatní, najede evolučně výhodný mechanismus: nejí nové věci. Má je to chránit před neznámou bobulí na africké savaně, aby omylem něco samostatně nepožraly a neublížilo jim to. Brala jsem to jako fakt. (Díky Jitka Daňková, za první vysvětlení, je na to i slovo - neofobie.)

Jenomže co s tím, když naše strava je MNOHEM pestřejší, než africká savana a do těch dvou let zdaleka nestihly děcka pobrat, co všechno je jedlé???

Až nedávno při situaci s vejcem (no jo, ty zase nechceš ten podezřelý žloutek..) mne to napadlo: vysvětlila jsem synovi, jak celá tato záležitost FUNGUJE. Řekli jsme si, že má v sobě zábranu, která mu u jídla ukazuje, zda je to bezpečné, zda to chce jíst. A že jeho zábrana prostě teď na žloutek říká NE! takže žloutek sní máma, mňam. Zaujalo ho to.

Takže jsem vysvětlovala dál - popisovala jeho zkušenosti: víš jak teď máš rád ochucenou kaši? Jo! --Co si na ni všechno dáváš? No kakao a rozinky a kousky banánu. --Tak si představ, že kdysi tvoje zábrana říkala, že kaše má být JEDINĚ BÍLÁ! Jednou jsem ti na ni nasypala kakao a zábrana řekla NE a dělala jsem ti novou kaši! --Fakt jsem něchtěl kakao? --Nechtěl, tvoje zábrana se bála, co to je. Ale dala jsem ti pak kakao na hraní, sypal jsi ho a pak jsi ho i ochutnal a pak už sis ho dal i na kaši. Podobně rozinky a banán, nejdříve NE, ale postupně JO.

--??? Vysvětli znovu jak jsem chtěl jen prázdnou kaši!!!

... Příběh ho evidentně zaujal. Podrobné líčení o tom, jak jeho zábrana bránila ochucování kaše, ale postupně to připustila, jsem musela v dalších dnech vyprávět snad desetkrát. Silně ho to oslovilo.

Tak se to stalo součástí našeho "diskurzu": když je pokrm, ptám se co zábrana, které části jsou jí podezřelé. Co by zábrana potřebovala, aby to mohla ochutnat. Nijak netlačím. Jsem jeho spojenec v tom, že jeho tělo rozhoduje zda už je ready ochutnat olivu nebo ne. Zábrana je kámoš. Chrání nás.

Celkově to udělalo velký posun. Pořád je vybíravý, ale postupně zkouší. Pro mne je zásadní, že jsme v tom spolu (oproti mému předchozímu nastavení Mám těžký osud, děcko nic nejí, je to hrůza, dělá to naschvál?? a podobné blbiny). Přestalo v tom být napětí.

Čili, můžete vyzkoušet. Zkušenost bych zobecnila, že čtyřleťák už ocení teorie o tom, jak on sám funguje a proč, je to pro něj zajímavé, dává mu to další pohled či svobodu rozumět sám sobě. Aspoň ten můj.

P.S. Je bezpečné vyptávat se, co říká "zábrana", nebude pak děcko odmítat jídlo ještě víc?? Záleží jakou máte mezi sebou důvěru.
Mám načteno že dva nejčastější témata eskalace bojů mezi matkou a děckem dle statistik dětských psychologů je a) odplenkování počurávání vysazování na nočník b) nucení do jídla. Takže nikdy jsem ho do jídla nenutila a on to nemá spojené s nějakou mocenskou hrou (ad zda to dělá "naschvál". nedělá). Preventivně ale píšu, že pokud máte fatální problémy s jídlem (viz Prekopová Malý tyran), že dítě hladoví naschvál atd., tak místo složitých konstrukcí o neofobii bych nasadila tunu mocenských her, viz Aldort, Solter.

Syn (4) tuhle viděl ve videu moment, kdy kočka předpokládá mléko, miska je ale prázdná, kočka je zklamaná a pláče a pak se jí otevře možnost mléko získat, tak je vzrušená. Zastavil si to a vrátil, aby to viděl znovu.

Návštěva u zubařky je vždycky otazník. Otevře? Neotevře?? Původně jsem si myslela, že čím je dítě starší, tím je na své tělo méně "háklivé", ale u našeho syna je to naopak. Provést cokoliv tělesného proti jeho vůli je nemožné. Jak to mají vaše děti?

Co s návštěvou zubařky děláme tradičně: 1) on má svoje zubařské zrcátko, předem se nám kouká do pusy, má ho v ruce i na křesle. 2) domlouváme se předem.

Jak jsem tentokrát využila attachment hry: přišli jsme o dvacet minut předem a na prázdných chodbách kliniky hráli "Co se teď nesmí??" -- teď se nesmí šáhnout na tuto židli. Uáá, jak jsi to udělal?? No dobře, tak teď se nesmí otevřít tyto dveře!!! Uáá, už jsou otevřené???!! 
Syn s velkým potěšením požadoval stále nové zákazy, honičky a porušování zákazů. Hra na "co se nesmí" dětem pomáhá dobít si svůj aktuální pocit moci. Když pak zubařka na křesle zavelí Otevřít, mají víc síly a ochoty spolupracovat, i když se bojí. Vyzkoušejte.

Že hrát "Co se nesmí" je matoucí, jak se v tom pak má dítě vyznat?? Dítě není hloupé (je to přece tvoje dítě) :-)
Ale rozumím, že takovéto hry zní zvláštně. Námitky proti hrám podrobne rozebíráme ve videosemináři.

Předevčírem Theo plakal, že máma je v práci a on ji potřebuje doma. Včera večer si hrál s tmou a mimochodem řekl, že "ve tmě by mě hledal a našel, leda že bych byla v práci, takže by mě nenašel". Spojila jsem si to a ptám se, Theo, ty mně chceš najít? --Jo. A chceš abych přišla z práce? --Jo. Aha... Mám na tebe zazvonit a ty otevřeš a tam budu? --Jooooooo!!

Takže jsem šla za dveře a hráli jsme hru na shledání. Syn si mě pokaždé po uvítání odvedl k legu a pak řekl "Bež zase zvonit." Asi desetkát, a pak už jsme se šli koukat, že sněží. Dneska hru zase vytáhl - mami, běž přijít z práce.

Tak mne napadlo vám to do této podrobnosti napsat. Že se dá dětí přímo vyptávat, co by chtěly, jak by to chtěly, nechat si potvrdit scénář.

A jako obvykle tip: shledávací hry podrobně probíráme ve videu, které lze objednat v připnutém příspěvku na stránce Bereme hraní vážně. Když by to někoho zaujalo. Děcka si tím sytí tíhu separace - máma nebyla A UŽ JE! Máma není, A UŽ JE. Je super, že to v nich takto funguje.

Já to nenávidím!!

Je tu definitivně zima a můj loňský boj pokračuje. Theo zdaleka není ve fázi, že by se sám oblíkl, natož nějak efektivně či rychle. Nevadí mi pomáhat mu s oblékáním všech těch vrstev. Co mi ale FAKT vadí je, že kdykoliv se ho dotknu s oblekem, začne se na mě VĚŠET, nebo se VÁLET, nebo prolézat mezi mýma nohama, nebo něco. Fakt mě to točí, protože mě bolí artróza a nemám sílu se s ním prát. Takže píšu sama sobě: Mirko! On to nedělá schválně, nechce tě štvát. Prostě v momentě tělesného kontaktu si jeho tělo vzpomene, jak je super se po sobě válet, nebo po zemi, nebo viset. Je to pro něj super. Počítej s tím už předem a dej si rovnou dvě minuty na nějakou hru. Pak to jde dobře! Viz obrázek: nesmyslová hra Ruce do bundy se oblíkají tudy mami, HA HA HA. Vezmi si Mirko k oblíkání třeba židli, když ti ve stoje vadí, že po tobě leze. Nemá význam si kvůli tomu kazit den. Chce být s tebou v co nejtěsnějším kontaktu!!! :-) Jak na to budeš za 15 let vzpomínat :)

ČAS JEN PRO SEBE - bez pocitu viny si dělat co mne napadne

Matko! Pamatuješ si ještě, jak dlouho v životě před dětmi trvalo vypravit se z domu, když ses impulzivně rozhodla? Někdo třeba zavolal, ty jsi řekla Jo! a stihla jsi už nejbližší šalinu? Chybí ti to? (Jak dlouho to trvá teď - výprava někam s dětma je mega složitá operace...)

"Dělat si, co tě napadne" je všelidská potřeba. Nejsi nechutný sobec, pokud máš takovou touhu. Nemusíš nikomu zdůvodňovat, jak přínosně trávíš svůj volný čas. Dej si předsevzetí do nového roku: zkusím si zajistit čas jen sama pro sebe a budu si v něm dělat, co mne zrovna napadne.

Přikládám výsledky ženské ankety účastnic Bereme hraní vážně - čas vyhrál :) Plné texty anketních možností:

Jak podpořit sebe - co bys letos nejvíc uvítala (fantazie)

Teoreticky chápu, že nemůžu efektivně dávat, když jsem sama vyprahlá. V praxi to ale nějak nezvládám změnit.

* Moudrou osobu, která by mě podpořila docenila, připomněla že to dělám nejlíp jak můžu a tvrdě makám a má to smysl!
* Měsíc neustálého dospávání, až bych byla vyspaná
* Někoho, kdo by u nás lahodně a výživně vařil
* Možnost delegovat, co mně netěší (úklid, odvážení autem, ...)
* Pravidelný čas jen pro sebe, bez pocitu viny, dělat co mne zrovna napadne
* Dovolená / oraz / vypadnutí z koloběhu, bez rodiny
* Denně meditovat
* Alkohol a kvalitní drogy
* Běhat, tančit, cvičit, pohybovat se, masáž, vířivka, bazén
* Ženský kruh, podpora, ženy
* Být vyslyšena, vybrečet se
* Posunout staré věci, kinezka, konstelace
* Okolí, příbuzní, prarodiče
* Skutečně společný čas s mužem, žensko-mužské fungování, sex
* Prohlubování vztahů s lidma, lidi, kámoška
* Zpomalit
* Zrychlit