Úvod do léčivého hraní

Úvod do léčivého hraní je zhruba čtyřhodinové video - seminář vycházející z Alethy Solter, Naomi Aldort a různých dalších zkušeností z kontaktního rodičovství.
Pročtením pozvánky můžeš zjistit, zda tě to oslovuje, zda má pro tebe smysl video koupit.



Krátká pozvánka

Co když batole kouše, zdrhá, odmítá nočník, bojí se doktorky? A co když předškolák lže, mluví sprostě, štípe miminko?

Děvět typů her. Prevence. Evoluční rodičovství. Skutečně společný čas. Smích a pláč. Spolupráce a hranice. Ty.

Osnova semináře


  1. Osm typů her. Mocenské, pokračovací, regresní, symbolické, dotýkací, nesmyslové, kooperativní, shledávací. Které a proč mi nepůjdou hrát? Co mě bolí z dětství?

  2. Nejsi strašná matka: tlupa tehdy, nukleární rodina dnes. Zamyšlení.

  3. Skutečně společný čas: nejsilnější devátá hra, magický nástroj. Jak ho používat?

  4. Vynalézáme hry za běhu: jak funguje spolupráce a hranice.

  5. Rodičovský hněv.

Co na semináři zkusíme udělat


  1. Inspirovat se od různých škol respektujícího rodičovství (Solter, Aldort, Karp, Wild, Liedloff). “Děti jednají dobře, když se cítí dobře.” Projít různé hry, odnést si domů konkrétní příklady a návody.

  2. Pochopit naši dobu. Co se to dnes děje, že rodiny potřebují zvláštní hry? (David Abram, evoluční rodičovství)

  3. Probrat hlouběji, co komu brání být obecně víc hraví. Já hodně čtu a myslím, ale ke skutečné změně v mém životě nedochází jen poslechem informace. Lepší je rovnou zkoumat, jaké asi u nás vyvstanou s hraním překážky a jak je překonat.  Navrhnout akční plán pro pravidelný skutečně společný, hravý čas. Zkusit posunout vnitřní přesvědčení, která nás zastavují a točí v začarovaném kruhu.

  4. Pobýt spolu a jít domů s novým načerpáním. Doufejme :-)

Co ještě potřebuješ vědět?


Co předpokládám:

Jsi pro respektující přístup. Víš, že každé dítě je originál a ty ho znáš nejlíp.

Pokud máš čas a energii, pokračuj níže čtením dlouhé pozvánky. Pokud se ti podaří najít si čas na přípravu, může tě seminář posunout dále.



Ano, chci video: ZDE OBJEDNEJ VIDEO
Cena Kč 350. Pozor: ZÁRUKA VRÁCENÍ PENĚZ: Nevíš, zda je to pro tebe? Zaplať, zkoukni video. Pokud do týdne napíšeš mailem, že to pro tebe nebylo hodnotné a proč, obratem ti vrátím platbu na účet.



Ukázka ze semináře o léčivém hraní (20 minut)




Těším se! A přeju pěkné dny s dětma.




Dlouhá pozvánka


Proč taková dlouhá pozvánka? Žádná přece nemáme čas…

Já vím! Prosím o pročtení dlouhé pozvánky, protože 1) ať dělám co dělám, nedaří se mi téma vtěsnat do 3-4 hodin semináře, ani ho nějak smysluplně rozdělit. Je toho tolik, co mi připadá zásadní! Pokud by se ti podařilo pozvánku projít, vnitřně se na to naladit a případně dokonce udělat domácí úkoly, bylo by to super. Je větší šance, že tě seminář posune. 2) já když zvažuju účast na nějakém semináři, jsem ráda, když je co nejvíc informací předem. K čemu to má být, co mi to může dát. Aby ses mohla rozhodnout, zda je to pro tebe investice času i peněz.


O jaké hry konkrétně jde?

Příklad: Štěňata nesmí na gauč (od Marion Rose, lektorky Aware parenting)


Štěňata nesmí na gauč



Divadýlko na téma, že máma něco zakazuje, děti to porušují, máma na to dramaticky legračně reaguje. Co ty na takovou hru?


Proč dělám tento seminář


Náš syn Theodorik měl v červnu tři roky. Čili už dva roky zkoumám problém “dětského vzdoru”. Přečetla jsem spoustu zkušeností matek o tom, jak se sladké kontaktní miminko (které prostě dává najevo potřeby a my je uspokojujeme, což může být náročné ale v zásadě je to jednoduché) kolem 18. měsíce změnilo na nespolupracující vzdorovité nezvládnutelné zvířátko, které je potřeba několik následujících let trestat, hlídat, cepovat, nutit. Což mě vyděsilo. Inteligentní vzdělané ženy, které strkají batole pod ledovou sprchu, předškoláka zavírají do komory a občas jim uletí facka. Vím, že rodičovství je těžké, ale až tak děsivě těžké? Dopadneme tak taky? Doufala jsem že ne, protože je to pro nás nepřijatelné. Takže, jsou alternativy? Zjevná možnost - dovolit dítěti vše, v naději, že z toho vyroste, je taky děsivá: “malý tyran”, tisíce nešťastných dětí např. v Německu (viz Prekopová). Čili jsem pátrala a pátrala a smysl mi začalo dávat toto: děti se chovají dobře, pokud se cítí dobře. Je potřeba pochopit potřeby dětí, jít jim vstříc, investovat do prevence. Děti jsou přirozeně mírotvorné, dá se s nimi dohodnout. Je potřeba se naučit slyšet, co nám svým chováním říkají, že potřebují.

Jenomže, jak to rozluštit, když jsem “nemateřský typ”, nemám to vciťování, napojení na dítě, musím se to pracně učit? Stojí mě ohromné úsilí být s děckem teď a tady, pozorovat ho a chápat ho? Neustále jsem někde ve své hlavě a v desítkách svých projektů? Není to vůbec triviální a tak pátrám a zkouším dál. Zatím se mi vylouplo několik jmen: Dr. Karp - ohromně mi pomohl, abych nepanikařila s novorozencem, takže jsem brala vážně i jeho tipy k batolatům. Maria Montessori - jak hrdinka z románu, super. Naomi Aldort - nejnáročnější a nejčistší pohled na rodičovství, prokopat se rovnou do bezpodmínečné lásky. Ale v praxi nejpoužitelnější byla Aletha Solter.: Nejdřív úplně převrátila můj pohled na pláč. Přeložili jsme s dalšími ženami kus její knihy, protože je to prostě něco zásadního: když dítě pláče, není vadné ani ono ani jeho matka, ale prostě teď pro sebe dělá to nejlepší co může. Není potřeba mu v tom bránit. Zásadní obrat, který pomohl spoustě rodin, a vysvětlil nám spoustu našich dětských zážitků a dnešních neuróz. Kdybych tak dokázala tak přirozeně, plynule a soustředěne brečet, jak brečí Theo! No a pak jsem padla na něco přesně pro mně: Attachment play, knihu o prevenci, o naplňování potřeb skrze hraní. To, co Solter navrhuje, souzní s Aldort, Karpem, Rebekou Wild a dalšími. Jde to k jádru problému: jak můžeme našim dětem pomáhat se vyrovnat s realitou, ve které žijí: nukleární rodina, složitě uchopitelný svět, spousta bezmoci, těžkých emocí. Našim dětem nikdo neubližuje, ale žít v 21. století je prostě náročné.

Solter má konkrétní představy, jak děti podpořit. Popsala devět typů her: mocenské, pokračovací, regresní, symbolické, nesmyslové, tělesné, kooperativní a shledávací. A my to doma děláme a funguje to. A já bych vám chtěla “léčivé hraní” nabídnout, i když jsem jen obyčejná prvomatka a nic o dětech nevím. Vím jenom, jak je těžké zpomalit a být fakt hravě s dítětem a zároveň zvládat všechny naše povinnosti a role. Takže pokud by výsledkem semináře bylo, že pár žen třeba vykoumá, jak pravidelně chodit “na rande” s prvorozeným, a tím vznikne v rodině radostnější atmosféra, tak to mělo smysl. Pojďme to zkusit. :-)


S čím můžou hry pomoct

… Mlátí matku nebo cizí děti. Nechce si hrát s tátou. Stresují ji cizí lidé. Vyděsil ho pes a teď má strach. Nechce se oblékat, svlékat, měnit si plenku. Chce být jako miminko. Zdrhá při čištění zubů. Háže a háže a háže a háže. Útočí na mámu tyčí. Mluví sprostě. Nezvládá doktorku. ...
… obecně vzato, léčivé hry pomáhají skoro na všechno. Jdou na to přes lásku, radost, smích, přijetí, blízkost.


Co vlastně chybí, když je psycho?


  • 50. léta: děti jsou přirozeně zlé, je potřeba je zkrotit

  • 70. léta: děti jsou hloupé, je třeba je poučit

  • dnes: zkoumáme, co mají lidé v kulturách, kde děcka přirozeně spolupracují?


  • dostatečné napojení mezi členy tlupy

  • dost informací, chápou situaci a smysl

  • neměstnají pocity, odžívají je průběžně. nepotřebují záchvaty a vzdory


Jak můžu tyto potřeby konkrétně sytit? Co můžu dělat při konfliktu a mimo?


Které hry probereme?


Mocenské - nejsem bezmocný, jsem mocný

Pokračovací - mám vliv, dokážu vyvolat dramatický účinek, svět funguje

Regresní - je tu bezpečné známé místo

Symbolické - dokončím si něco, co ve mně je neuzavřené

Nesmyslové - jsem schopný, zvládám věci

Tělesné - jsem fyzicky propojen s mými lidmi a to je slast

Kooperativní - děláme něco spolu a to nás sbližuje

Shledávácí - pomáhají mi překonat odloučení



Skutečně společný čas s dítětem

Největší “magie” je takzvané rande s jedním dítětem, kdy není žádný cíl, žádný úkol, jen být mu k dispozici, následovat jeho přání, být tam úplně pro něj. Úplně pro něj.

Jak to zvládnout, abych během 30 vteřin nezačala zase přemýšlet co budu vařit?
Jak zařídit, aby nás nerušili další děti a muž a jiné povinnosti? Jak to plánovat a dodržet?
Jak zacházet s pocity vlastními i dítěte, které se při takové péči můžou začít valit ven? Jak to ta Aletha Solter myslí, že pláč je přínosný?

Dáme tomu na semináři hodinu a zkusíme se v tom posunout. Je to zásadní věc.

Nejsi strašná matka …


… když tvoje děti nespolupracují, jsou agresivní, neuspokojují babičku, dostanou záchvat minutu po tvém příchodu (i když celý den “byly v pohodě”) ...

Co se tedy děje, v čem je situace dětí a rodin tak náročná?

Posledních sto tisíc let: malé tlupy, neustále venku, jednoduše pochopitelný život, pravidla dávající smysl, hodně fyzického kontaktu, omezená a přitom volná volba.
Posledních sto let: miniaturní rodina, příroda jen rekreačně, velmi složitý nepochopitelný život, složitá pravidla, nezvládnutelné volby.


ap.jpg


David Abram: lidi mluví jen mezi sebou, už neumí mluvit s přírodou a to je hrozně zatěžuje. Jean Liedloff: matka se opře o kontiuum a nemusí nic řešit. Rebeka Wild: každý náraz na hranice je bolestivý. Přečteme si úryvky z knih, mrknem na fotky a video.


Co si odnesu domů?


Papír na ledničku s upomínkami pro devět typů her.


A pokus uchopit obecně dva základní scénáře, abys mohla vymýšlet nové herní nápady za běhu, jak si vyžádá situace:


Spolupráce/musí: potřebují dobré napojení, informace, a vylité staré pocity
Akutní konflikt: Proč to chceš, dát volbu, udělat to hravě zábavně.

Mimo konflikt: děti 0-2: hra s objektem, 2-8 symbolicky, mocensky.


Hranice/nesmí: je to bolestivé, vcítění.

Akutní konflikt: Opakovat proč. Jaká je jeho potřeba? Hravost.

Mimo konflikt: hry o překračování hranic.


Domácí úkoly předem

Dá se to za 4 hodiny stihnout? Nedá.


Koho téma zajímá hodně a chce se sám v sobě dostat co nejdál, doporučuji předem udělat tyto domácí úkoly:

Anketa: proč na seminář jdeš, co teď řešíš

Čtení:
Jean Liedloff: O dětech ve středu pozornosti a liberálních rodičích

Naomi Aldort: Mocenské hry (jedna stránka)
Aletha Solter: Proč děti pláčou kvůli nepodstatným věcem (jedna stránka)


Reflexe:

Hravost Moje dětství, moje děti, a já (delší, vytiskni si a popiš a poškrtej tužkou)

O králíkovi (krátké cvičení, stačí na PC)


Video: kdo má chuť pusťte si Bebes, o prvním roce života dětí v různých kulturách, je to vtipné.


https://www.youtube.com/embed/WyaG4npEyP8

K čemu není tento seminář


Volná diskuse - bude, ale až v návazném čase po konci semináře (pardon)


Poradenství - “co mám přesně dělat když odmítá nočník!” - můžeme se společně zamyslet, ale princip je v prevenci a celkovém dobíjení baterek dětem, nikdo nezná tvoje dítě tak jak ty


Úplné základy respektu - předpokládám, že vaše děti víceméně mají volnost vyjadřovat pocity, že můžou plakat, vztekat se. Že regulujete jednání (nemůžeš mlátit), ale přijímáte pocity (já vím hrozně chceš mlátit, klidně si zabreč to máš nejlepší). Předpokládám, že nechcete děti trestat (bití, posmívání, posílání za dveře, “počkej až přijde táta”, …) nebo uplácet.


Terapie - je to spíš self-help: něco si uvědomit, pojmenovat. Aldort: potřebujeme jen dvě věci: být v souladu sama se sebou a v přítomnosti s dítětem. NVC: jaká je moje potřeba, jaká je potřeba dítěte. Co uděláme. V každém těžkém momentu to znovu luštit a vynalézat. Ale je fakt, že upřímný kontakt s dalšími matkami působí každopádně terapeuticky! :-)








Ano, chci video: ZDE OBJEDNEJ VIDEO

Cena Kč 350. Pozor: ZÁRUKA VRÁCENÍ PENĚZ: Nevíš, zda je to pro tebe? Zaplať, zkoukni video. Pokud do týdne napíšeš mailem, že to pro tebe nebylo hodnotné a proč, obratem ti vrátím platbu na účet.




Mává Mirka Misáková, beremehranivazne@gmail.com




Comments